Logo webu
Úvod Aktuality Proč a jak založit družstvo Družstevní hnutí v ČR a ve světě Knihovna Podporují nás Kontakty

Proč by měla ČSSD podporovat družstva

V Senátu proběhla 16. května 2018 další z odborných konferencí o družstevnictví s bohatou účastí družstevníků, ale za nezájmu zákonodárců. Potom, co senátní předseda Milan Štěch úvodem pohovořil a odešel, zůstal v sále jen jeden pirát. Parlament dává přednost tanci na hrobech družstevního národního pokladu.

České ignorování družstevnictví je součástí našeho pobytu v ideologickém skanzenu z počátku 19. století, kam nás nahnali nevzdělaní idioti. Nějaká čísla o družstvech sice ve statistikách najdeme, třeba že v ekonomice působí 200  těch výrobních, což jsou spíše střední podniky českého měřítka, z toho pětina družstva invalidů. Jenže za Rakouska a za první republičky jsme byli družstevní velmocí. Dokonce i elektrifikace u nás proběhla na družstevním principu a stala se vzorem, podle kterého pak postupovaly americké farmářské státy.

Tohle si však připomene jen pár nadšenců, jejichž vrcholným úspěchem je nějaká ta konference, jako byla ta senátní, která se konala v půli května pod hrdým názvem Role družstevního podnikání v budoucím vývoji ČR. Hlavní proud českého myšlení však raději couvá k období temna a ignoruje fakt, že role družstevnictví při otvírání českých perspektiv tu už byla. Třeba vzestup, který u nás následoval po evropské revoluční vlně 1848, je neoddělitelně spjat s rozvojem vzájemnosti a nakonec i družstevnictví.  To proměnilo někdejší nevolnické vesnice v silné a spolupracující obce, které dokázaly žít vedle industrializovaných měst.

Česká družstva proto patří k národnímu pokladu. Nejen vybudování Národního divadla, ale také sdružování sil ve výrobě, v obchodní a nákupní infrastruktuře, stejně tak národní finance soustřeďující pramínky národních úspor v síti kampeliček a záložen, to všechno pomohlo posílit národní sebevědomí natolik, že vznik vlastního státu byl nakonec samozřejmostí.

Znalci vědí, že družstevnictví je tradiční sociálně-demokratické téma, úzce spjaté se vznikem a historií strany. Může to být silná politická karta ČSSD i v současnosti, kdyby se na ni soustředila místo fňukání, že jí Babiš všechny nápady přebere. V kontrastu k Babišově podpoře velkých firem  (zejména těch jeho) může být voličsky perspektivnější, když do své rozvojové strategie začlení zásadní, promyšlenou a ucelenou podporu malého a středního družstevního sektoru jako obnovu příležitostí mimo velká průmyslová centra. Neznamená to, že ČSSD opustí své městské voliče, ale že se pokusí podívat i jinam.

Pro expertízu netřeba chodit příliš daleko. Na konferenci měla velký úspěch docentka Ilona Švihlíková s výkladem o možné změně modelu české ekonomiky díky družstevnímu podnikání. Ten dnešní model je jak známo dosti koloniální, s podřízenou subdodavatelskou rolí v režii zahraničních vlastníků. Navíc převládá monokultura automobilového průmyslu s nejistou budoucností.

Zajímavé bylo také vystoupení Jany Maussen z MDA o využití družstevních prvků podnikání v moderních firmách. Maussen žila nějaký čas v Baskicku, a potom zorganizovala návštěvu vedení světoznámého Mondragonského družstva v Praze. Nyní uváděla i příklady zaměstnaneckého spoluvlastnictví z Británie.

Obě dámy předtím bohatě přispívaly k práci odborných komisí ČSSD při přípravě programu. Obvykle se na těchto aktivitách nepřímo podílím také, a tak jsem si vytáhl jeden posledních textů, kterým jsme s Ilonou Švihlíkovou doplňovali návrh subkomise pro podnikání a družstevnictví. Vycházel z toho, že komplexní podpora družstevnictví patří k nástrojům restrukturalizace české ekonomiky, aby v ní bylo víc menšího a středního podnikání, a taky víc toho českého.

Připomínali jsme, že družstevnictví, které se soustřeďuje na využívání místních zdrojů, soběstačnost, levné bydlení a propojování místních hospodářských toků, je nezbytnou protiváhou globalizace. Zvláště v malé otevřené ekonomice, která je do globalizace téměř nekontrolovatelně ponořena, je to jedna z mála možností, jak tomu vztahu vracet rovnováhu.

Příklady ze světa

Družstva a podniky se zaměstnaneckou participací jsou obzvláště odolné vůči krizím, zjistil rozsáhlý výzkum Evropského parlamentu. V období krize se družstva ukázala jako odolnější v porovnání s řadou konvenčních podniků. Lépe hájila zaměstnanost a méně často musela podnik zavřít. Dokládá to značné množství družstevních bank a družstev v oblasti průmyslu a služeb, různá zaměstnanecká a sociální družstva a družstva tvořená malými a středními podniky. Dokonce mnohá družstva v nových a inovativních odvětvích byla nově zřízena navzdory krizi.

Družstva jsou tedy podle EP modelem, který je schopen reagovat na nové potřeby a podporovat vytváření pracovních míst lépe než ostatní modely, a to díky své mimořádné schopnosti rychle se přizpůsobit změnám a pokračovat v podnikatelské činnosti, i když je ohrožená. Zároveň roste význam „komunitních družstev“, do nichž mohou být zapojeni občané znevýhodněných oblastí s cílem zajistit potřeby jako jsou zdravotnické a sociální služby, služby v oblasti školství, obchodní služby, komunikace atd.

Mezi doporučeními EP najdeme také vznik družstev zaměstnanců pro záchranu krachujících firem:

"Převod podniků zaměstnancům prostřednictvím vytváření družstev a dalších forem zaměstnaneckého podílu na vlastnictví by mohl být nejlepší způsob, jak zajistit přetrvání podniků," doporučuje usnesení Evropského parlamentu. V ČR bylo toto usnesení EP o družstevnictví a zaměstnanecké participaci zcela ignorováno.

V Německu funguje Pracovní společenství národního hospodářství AGP (Arbeitsgemeinschaft-Partnerschaft in der Wirtschaft). Koncentruje se na spoluúčast zaměstnanců k dosažení vyšší inovativnosti a při řešení ekonomických krizí, tedy na spoluúčast v řízení. I v Německu však sílí kampaň za rozšíření zaměstnaneckých akcií, jaké jsou běžné ve Francii a Velké Británii. Tomu se věnuje Deutsches AktienInstitut. Německá Federace zaměstnanecké participace zase vidí rostoucí potřebu zaměstnanecké spoluúčasti s výhledem nástupu Průmyslu 4.0.

Návrhy pro družstevnictví

Tyto návrhy nezačínají z nuly. Subkomise měla spoustu připomínek z družstevního prostředí, docenta Švihlíková se koncentrovala na ekonomickou argumentaci a využití mezinárodních zkušeností a já jsem zkusil dodat něco z americké a britské literatury o ekonomické lokalizaci. Šlo to, aby text nebyl jen nějaké "mělo by se", ale zároveň vznikala představa, kde začít a jak to udělat.

Nejprve část návrhů defenzívní povahy, které připravili zejména kolegové z praxe, znalí aktuálních hrozeb:

  • Zabránit současným tendencím k nepřátelskému převzetí prosperujících výrobních družstev. Subkomise ČSSD pro podnikání a družstevnictví již před časem navrhla novelizaci zákon č. 90/2012 Sb. O obchodních společnostech a družstvech a to doplněním § 635, odst. 2 o následující text: „Plnou moc lze udělit jen členům družstva."
  • Úprava postavení družstevních záložen, které nejprve nebyly regulovány vůbec a následně jsou tlačeny nadměrně přísnou regulací (dokonce i podle MMF), aby se přeměnily v banky. Současné družstevní záložny ničí pravidlo 1:10 (desetina vkladu není úročena). Lze například uvažovat o výjimce pro kampeličky lokálního zakotvení (např. obec do 50 000 obyvatel), s omezeným počtem členů a objemem vkladů.

Následují návrhy ofenzívní, návrhy k rozšíření družstevnictví a využití nových příležitostí:

Základním úkolem je podpořit u českých firemních struktur vyšší přidanou hodnotu, tj. omezit začlenění do mezinárodní dělby práce na pozici "montovny", "skladu", či práce ve mzdě. Je vhodné aplikovat jednak návrhy z EP (viz výše), a dále pak návrhy Svazu českých a moravských výrobních družstev jako je

  • podpora propojování českých malých a středních firem v oblasti technologie, marketingu apod. prostřednictvím technologicko-výrobních center,
  • podpora financování těchto podniků z ČMZRB a zvážení vzniku regionálních bank
  • podpora vzdělávání na téma vytváření družstev a zaměstnanecké participace
  • podpora rozvoje zaměstnaneckého akcionářství,
  • podpora rozvoje družstevního finančnictví s inspirací u rakouského třístupňového modelu družstevního bankovnictví.

Celkové prostředí a kontext

Samozřejmě, že nepřipravený převod podniku nepřipraveným zaměstnancům zkrachuje, varovali jsme důrazně. Má-li to mít smysl, musí existovat systém soustavné přípravy jednotlivců, budování služeb, vytváření finančního zázemí a spolupráce při budování trhu, včetně poptávky veřejných institucí.

Vzniku uceleného systému lokálního družstevního a participačního podnikání pomůže sled následujících kroků:

  • přípravná fáze – vznikají programy, instituce, předpisy, podpora, štáby
  • rozběhová fáze – pilotní projekt se všestrannou podporou
  • start běžných případů – určité období vstřícnosti, hájení a zvýšené citlivosti partnerských institucí, dobrovolná pomoc odborníků z vysokých škol a podobných prostředí
  • běžný provoz – formálně každý za své, ale odehrává se to v příznivém prostředí s místními bankami, lokálními měnami, veřejnou poptávkou, dobrovolnickou spoluúčastí a v souladu s programy místního rozvoje

Nelze probírat rozvoj družstevnictví bez rozvoje prostředí a funkcí, jako se nedají pěstovat melouny bez kompostu a bez vody.

Státní politika může nasadit všechny nástroje nesoutěžní podpory:

  • jednotlivé státní agentury slouží i jako poradenská místa
  • probíhá dlouhodobá systematická příprava zástupců zaměstnanců pro práci v dozorčích radách
  • rozvoj systému mobilizace místních úspor v kampeličkách a malých bankách; z toho plyne nutnost legislativní a regulatorní úpravy pro kampeličky a malé banky pro místní potřebu jako specifický sektor s menšími požadavky na kapitálovou vybavenost, činnost a další regulaci
  • nezbytná je zákonná úprava etických lokálních bank a kampeliček působících v hierarchicky budované síti po vzoru Landesbank a Volksbank (nebo po vzoru těch předválečných československých). Specifika tohoto třístupňového systému: Nejnižší úroveň se orientuje na službu místu. Nad tím jsou regionální banky a vrchol tvoří centrální nadstavba poskytující clearing, hotovostní služby, skupinový dohled, revize a poradenské a metodické služby
  • pozornost státních finančních institucí malým a středním podnikům; vedle garancí a programů (zaměstnanost, inovace, energetická a environmentální transformace) také poradenství a kurzy, srazy, soutěže, exkurze, konference
  • větší pozornost výchově k podnikání na školách, soutěže podnikatelské, technické a softwarové tvořivosti, školní robotické dílny

Poptávka pro lokální produkci a družstva v oblasti energetické a environmentální transformace automaticky vzroste, pokud to vezmeme vážně a zpřísníme environmentální standardy a tlak na jejich dodržování. Zvýšení požadavků na kvalitu půdy z hlediska obsahu organických látek, opatření proti erozi, střídání plodin a biodiverzitu podpořené změnou systému dotací znamená pracnější postupy a kvalifikovaný přístup, který je nad síly spekulativních investorů do půdy a výrobců banálních komodit. Vděčným průmyslovým programem se stanou nové energetické a zemědělské technologie.

Družstevnictví a lokální výroby lze zapojit i do programů typu Průmysl 4.0., které umožňují taky decentralizaci výroby, přenesení sofistikované postupy mimo hlavní centra a sdílení konstrukce a softwaru po síti. Příprava se zatím odehrává na kutilské bázi, v různých klubech Makers a podobně, ale musí se přesunout také do škol. Ani učňovská zařízení nemohou být věnována jen pilníku a dlátu, ale také 3D tiskárnám a konstrukci robotů.

Tolik tehdejší doporučení. Snad na ně jednou dojde.

Autor článku: Zbyněk Fiala