Představit si ekonomiku bez šéfů není žádná utopie. Důkladná analýza výkonnosti družstev (v aj. worked-owned cooperatives), tedy firem, v nichž mají pracovníci podíl na managementu a vlastnictví, vzhledem ke standardním firmám s hierarchickou strukturou ukazuje, že družstva jsou životaschopné, v řadě ohledů dokonce lepší firmy.
Souhrnný výzkum Virginie Perotinové z Leeds University ukazuje, že firmy, které řídí sami pracovníci v západní Evropě, USA a Latinské americe mají řadu výhod. Jsou to samozřejmě prospěch z autonomie pracovníka, pracovníci přímo ovlivňují management, a to celkově vede k vyšší produktivitě. Perotinová svůj výzkum završuje tím, že píše, že družstva jsou produktivnější než běžné firmy, protože pracovníci pracují lépe a chytřeji a lépe si organizují produkci.
Celý výzkum v pdf ke stažení zde.
Družstva se dokáží vyhnout napětí mezi nadřízenými a jejich příkazy shora, nedorozuměním zaměstnanců, sporným rozhodnutím, nebo vzpouře proti nespravedlivému rozdělování práce. spojení pracovníků a managementů spoří energii, která by se jinak vydala do školení a kontroly pracovní síly.
Perotinová vyzdvihuje francouzská družstva a dokonce tvrdí, že v řadě sektorů by konvenční firmy vyprodukovaly i s danou zaměstnaností a kapitál víc, kdyby přijaly způsob organizace dle firem, které vlastní zaměstnanci.
Stereotyp vede k přemýšlení o družstvech jako zemědělských firmách, ale evropských sektor je velice diverzifikovaný, včetně velkých továren. Změna na družstvo je často vnímána jako způsob, jak zachránit firmy před zánikem, ale průzkum Perotinové ukázal, že ve Francii v letech 1997-2001 osm z deseti družstev vzniklo „z ničeho“, tedy nevznikly tak, že se vlastnictví v upadajících podnicích předalo zaměstnanců. Družstva měla také velký podíl na zcela nových start-upech.
Autonomie pracovníka vede k tomu, že zaměstnanost je dlouhodobě udržitelná, nejen proto, že pracovníci-majitelé se snaží ochránit si své živobytí. Když udeří ekonomická krize, pak družstva dělají vše proto, aby zachránila pracovní místa a zároveň plánují dlouhodobá opatření k přizpůsobení firemního fungování. Tradiční firmy tolik strategicky neplánují a prostě utáhnou rozpočty a škrtnou pracovní místa.
Existují různá družstva, ale převážně v Evropě jsou družstva jak demokratickou firmou, tak veřejným trustem. V řadě případů je zákon motivuje k tomu, aby určitou část aktiv zachovaly na delší dobu. V USA tomu tak není, ale v Evropě, jak vypozorovala Perotinová, se vytváří kolektivní statek, instituce pro budoucí generace.
V USA není tolik družstev jako ve Francii či Španělsku. Prekérní ekonomika ovšem vede k tomu, že právě zaměstnanecké vlastnictví je možná cesta jak nastolit rovnost. Družstva podporují pracovní místa v dané lokalitě, komunity mají prospěch z toho, že kapitál je investován v daném místě, ne převeden jinam a ztracen někde v korporátních řetězcích.
Organizace „United States Federation of Worker Cooperatives“ má něco jako inkubátor pro nová družstva a podporuje politiky pro iniciativy zdola v oblasti vlastnictví zaměstnanců. V New York City se vytváření družstev stává pilířem rozvoje komunit, jde také o propojování místních družstev. Kalifornie zjednodušila zákony pro zakládání družstev.
V USA není model družstev tak rozšířený, ale některá družstva jsou známá. Například Cooperative Home Care Associates z Bronxu, která zaměstnává více než 2000 pracovníků, platí řádné mzdy. Další typy družstev jsou různé kavárny, ale také producenti obnovitelné energie. Základem je často sociální éthos.
Nabízí se možnost u malých firem v USA, které možná těžko najdou kupce, aby bylo podnikání předáno právě zaměstnancům. USA trápí stagnující mzdy a rostoucí nerovnost, proto mají družstva konkurenční výhodu. Jak vytvořit nový systém, ptají se lidé? A právě družstva spojují přínos pro člena i pro komunitu jako celek.
Družstva možná nezpůsobí revoluci, ale přináší něco velmi cenného – pracovníci mohou oplatit vše dobré sobě navzájem i svému okolí.
Autorka článku: Michele Chenová
Zdroj: www.thenation.com